Od 1.7.2019 dochází ke zrušení karenční doby u dočasné pracovní neschopnosti, tedy první tři dny nemoci. Před 10 lety se stát rozhodl změnit pravidla pro platbu nemocenské. Celá léta předtím byla pravidla naprosto jasná a přehledná. Velcí zaměstnavatelé s počtem zaměstnanců nad 25 vyřizovali nemocenské sami a snižovali si odvod sociální pojištění o celou částku vyplacené nemocenské. Za zaměstnavatele, kteří měli do 25 zaměstnanců, nemocenskou vyřizovala ČSSZ.
Od 1.1.2009 stát rozdělil placení nemocenských na oba subjekty. Nemocenskou do 14 dní vyplácí všichni zaměstnavatelé a pokud trvá déle, tak se placení přesune na ČSSZ.
Na zvýšení nákladovosti na mzdu i její náročnější zpracování dostali zaměstnavatelé držhubné v závratné výši, snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem o 1% a neplacení prvních tří dní dočasné pracovní neschopnosti. Každý zaměstnavatel je schopen si spočítat, jak moc se mu tato povinnost prodražila.

Nejen, že musel zaplatit nemocnému, ale ještě také náhradě za nemocného. Někdo tu práci udělat musí. Ale to stát nezajímá. Ten chtěl jen ušetřit. Jen nevím, zda opravdu ušetřil. Sice neplatí nemocenské v plné výši, ale snížit počet úředníků nemohl, protože dál vyplácí nemocenské po uplynutí 14 dní. A také bylo potřeba posílit kontrolní oddělení, aby si ČSSZ mohla zkontrolovat, zda účetní správně počítají a vyplácejí náhradu na nemoc. Úsporu nevidím ani na jedné straně. Jen zvýšenou agendu na obou stranách. Od 1.7.2019 máme změnu. Karenční doba, tedy první tři dny dočasné pracovní neschopnosti, již nebude zadarmo. A opět tu máme držhubné, 0,2% z pojistného placeného zaměstnavatelem. Každý zaměstnavatel si bude muset spočítat, jak velká finanční zátěž to bude.
Odhadnout to stejně nelze, protože nikdo není vědma, aby mohl tušit, kdy, jak dlouho a jak často budou zaměstnanci v neschopnosti. A zda sick days jsou tou správnou volbou či nikoli.

